.entry-content:after { content: url(http://i1044.photobucket.com/albums/b442/dominikal/podpis_zpsx00mxttg.png?t=1497385843); }

Nemůžu chytit kreativní slinu

10:28

Perfektní - to teda rozhodně není. Opravdu ne. Nic a nikdo. Ani můj život. 


Nechci, aby si někdo myslel, že můj život je perfektní, protože to opravdu není. Chci s vámi sdílet všechno, tak vám chci ukázat i tu odvrácenou část. Část, kdy necestuju, nevysedávám v kavárnách ani restauracích, ležím třeba jen tak doma na posteli, nevařím, nevymetám kluby, nepiju Prosecco a ani neběhám po louce ve snaze se zase trochu zapotit.

Už mě nebaví věci, který nejsou skutečný, hezký studený kafe z fotky, selfíčkový královny, který mě vlastně vůbec neinspirují, neupřímnost a vlastně to hraní si na něco, co vlastně nejsem. Už mě to fakt neba. A vlastně toho nechci už ani být součástí.

Řekla bych, že moje léto je zvláštní. Zvláštně krásný, ale i zvláštně smutný, ale přesto všechno se něco děje. Děje, ale pomalu. Možná jsem to já, možná je to svět kolem mě, možná je to moje hlava a možná je to všechna ta chemie, co jsem do sebe na začátku léta nacpala. Nevím, jen doufám, že se měním k lepšímu.

Začalo to asi všechno už na jaře, pomalu, ale jistě, některé věci mě začaly štvát, ne vždycky jsem byla šťastná, nešlo mi pořád se ze všeho radovat, ale byly dny, kdy mi to zase šlo. Pak jsem se vrátila domů a zase mi to šlo. Náramně! Smála jsem se, byla jsem šťastná, bavilo mě zase být doma a pak na konec léta, těsně před odletem, jsem do sebe vlastní hloupostí nacpala trochu (možná trochu víc) chemie. A celý ten kolotoč začal.

Nejdřív se roztočil pořádně rychle, panečku byla to jízda, točilo se to tak rychle, až se mi několikrát chtělo z té závratě zvracet, neměla jsem chuť k jídlu, přežívala jsem ze dne na den, nic mě nebavilo, nešlo to zastavit až pak jednou. Celý se to zastavilo a já se zase začala trochu usmívat, ale kolotoč se zase začal roztáčet, tentokrát ovšem pomalu, ale jistě.

Už jsem neměla závratě ani nechuť k jídlu. To už pominulo. Namísto toho přišla sebe nenávist, velká chuť k jídlu a deprese. Tím vám chci ukázat, že ani můj život není perfektní a i tak trochu vám vysvětlit, proč blog není tolik aktivní, natož instagram či má facebooková stránka.

Jednoduše už jsem měla všeho dost a nebavilo mě to. Někdy jsem měla opravdu velké deprese i tři dny v kuse. Neměla jsem ráda sama sebe, nemohla jsem se vystát, tak jsem to zaháněla jídlem, jedla, jedla a tloustla - přibrala jsem a nemohla jsem se vystát ještě víc. Bolela mě hlava, někdy i třeba tři dny v kuse a myslím, že to poznali i všichni okolo mě. Já jsem o tom sama taky dobře věděla a naštěstí jsem se snažila najít nějakou pomoc, nejčastěji v knížkách. 

Moje okolí to nechápalo, vlastně možná i dodnes nechápe, prý proč čtu ty blbé knížky, vždyť jsem tak pozitivní člověk, nepotřebuju číst takové nesmysly (díky za podporu :D) a mám se jít radši projít. Ale stejně jsem je četla dál. Trochu to pomohlo, vlastně od začátku vím, kde je hlavní problém, jen na tom potřebuju trochu víc zapracovat.

Ale proč to tu vlastně píšu? Především se z toho potřebuju vypsat a i vám to trochu vysvětlit. Kdykoliv předtím jsem se nerada dělila o své strasti a trápení s okolím a vždy jsem všechno dusila v sobě, prostě jsem to nechtěla ventilovat dál. Taky v létě přišel moment, kdy už mě vážně veškerá nastrojenost instagramu přestala bavit a asi z 600 lidí, které jsem sledovala jsem to všechno zkrouhla na nějakých 150. Nic proti nikomu, ale je mi teď vážně líp, když nemám každý den na očích všechny možný kraviny! 

Každý chce svůj IG vést určitým způsobem, stylem, každý se zajímá o něco jiného, ale mě už vážně přestajlované obrázky nebaví, ani nicneříkají opakující se selfíčka a fotky bez inspirace. Myslím si, že Instagram je o inspiraci i já chci, aby můj Instagram byl inspirací v tom, kam se podívat, co je hezké, jaké místo stojí za to navštívit, kde se dá dobře najíst a tak.

Rozhodně už nechci být součástí toho umělého a falešného světa. Myslím, že už mi to stačilo, ale díky za tu zkušenost. 

Na rovinu říkám, že jsem tím byla tak zhusená, že jsem přestala a upla se jen na stories, ale i ty mi pak už moc nedávali smysl a moc mě nebavily. Vlastně ani blog mi moc nešel v posledních dnech a týdnech. Nebavilo mě to a vlastně jsem nevěděla ani o čem psát. Nechtěla jsem se do toho nutit.

Ještě nejsem tam, kde bych potřebovala být - vím, ještě to chce čas. Ale už jsem se rozhodla, že toho bylo dost a chci to zase otočit k dobrému a být zase zpátky ta pozitivní Domča, co se ze všeho raduje!

Chci se k tomu všemu, co jsem měla ráda vrátit, najít si k tomu cestu, třeba to zkusit i jinak. Najít inspiraci u vás, ale třeba i inspirovat vás a ukázat vám něco zajímavého, nového.

Tak doufám, že mi to půjde. A momentálně jsem se rozhodla, že to chci změnit. Vážně! Tak ať to všechno dopadne dobře (tak, jak má) a nějaká kreativní slina si mě zase brzy najde.

Pac a pusu, mějte se hezky a díky všem, kteří mi pomáháte! ♥

Počet zobrazení stránky