A tak jsem řekla Francii ahoj

8:20

aneb jsem zase zpátky doma. Říká se, že v tom nejlepším se má přestat, že jo. Taky se říká, že by člověk měl dělat jenom to, co ho baví, naučit se říkat ne, sepsat si své sny a taky . . . No zkrátka se toho říká fakt hodně, ale já jsem se tak nějak rozhodla, že se asi hlavně začnu řídit tím, co mi říká mé tělo a moje mysl a naslouchat sama sobě. A tak jsem z Francie odletěla zpátky domů. Nebyl to jednoznačný impuls, bylo to trochu těžší, ale nakonec to k tomu tak nějak dospělo.


A jak to teda bylo? Svým způsobem jsem byla ve Francii hodně šťastná - i jen pouhý měsíc a něco mi dal opravdu hodně. Dostala jsem tu spoustu lekcí a dokázala si splnit i některé sny (všechno jsem nestihla). Ale byly dny, kdy jsem si říkala, jestli je tohle opravdu ono. Bylo to hlavně ze začátku a problém byl v tom, že jsem před odletem musela brát léky, které měly vliv na hormony a jakmile si jednou rozházím hormony, tak je to v pr... Má to na mě velký vliv, mám deprese, jsem nešťastná, zkrátka to jsem nejsem vůbec já. Takže takhle nějak zde probíhalo mých prvních 14 dní, než jsem to dostala pod kontrolu a pak se zase dala do normálu. Bylo to už víc v pohodě, neměla jsem své stavy, kdy jsem hlubokodlouze přemýšlela o životě a o tom, jestli tu mám zůstat.


Začala jsem zase žít normálně a užívat si života, učit se francouzsky, dokonce randit i s jedním úžasným Francouzem a prostě to bylo moc fajn. Naučila jsem se zase milovat, najít v sobě city, vášeň, rozhodovat se srdcem, ne hlavou a přitroublým strachem. Ale řekla bych, že možná 1% mě pořád něco postrádalo. A chtě nechtě asi tak nějak pořád vysílalo nějaký signál vesmíru, který to určitě zaznamenal. Ale zbylých 99% bylo ve Francii spokojeno. Obvykle nemám problém, popsat to, co cítím, či co se ve mně dělo, ale tohle je fakt komplikovaný. Ale opravdu to bylo, tak, že jsem tam byla moc šťastná, ale bylo určité malé ale.


Pořád jsem tak nějak počítala s tím, že ve Francii budu minimálně do konce srpna, v lepším případě do půlky září, ale poslední víkend jsem se i přistihla, že brečím (? - naposledy jsem brečela, ani nepamatuju). A tak nějak jsem zase začala přemýšlet a uvažovat. Jak jsem již řekla, byla jsem ve Francii šťastná, jen jsem si pořád nebyla jistá, jestli jsem to takhle chtěla a jestli to je tak, jak jsem o tom vždy snila a hlavně, jestli au-pairing byl ta nejlepší volba pro to, jak tomu uskutečnění napomoc. Ale fajn, šla jsem spát, vypsala jsem se z toho, následovně celý druhý den byl zase v pohodě a já si ho zcela užila na paddleboardech.


A pak přišlo další ráno a šok - vlastně možná radostná zpráva. Mamka dětí mě poprosila, jestli by mi nevadilo, kdybych letěla domů o něco trochu dřív, konkrétně další týden. Chtěli by strávit zbytek léta s dětmi sami, prý vůbec nic není špatně, ale prostě by chtěli být zase jako rodina, jenom oni 4 sami. Nejdřív jsem brečela, moc, asi proto, že jsem věděla, že mám poslední dva týdny na to, abych viděla Rubena a k tomu ještě stihla všechno možné. Ale potom se část mě radovala a chtěla jsem, abych už seděla v letadle. Tak nějak mi to léto v Česku chybělo.


Na jednu stranu mě mrzí, že jsem toho hodně nestihla a že to nebylo takové, jaké jsem o tom snila. Na druhou stranu mi to hodně dalo. Zažila jsem mé nejlepší rande v životě. Motýlky v břiše, jiskření, vášeň, napětí. Naučila jsem se milovat, mít se víc ráda a dělat to, co cítím (co kdybych později litovala toho, že jsem to neudělala?!). Naučila jsem se nepřetvařovat, na nic si nehrát, být přirozená a začala jsem s francouzštinou. Nic nezavrhuju, ale pro teď je to konec. Jsem ráda, že tomu moje rodina trochu dopomohla a letěla jsem domů, rozhodně to tak má být i za cenu toho, že jsem třeba ztratila i svého pontencionálního francouzského manžela :D. Těšila jsem se domů, na houby, na borůvky, na knedlíky, na stanování a na svoji rodinu a nejbližší přátelé. Mám tolik snů a věcí na seznamu, co chci podniknout, takže už se nemůžu dočkat.


Takže díky moc Francie za všechno, byla jsi úžasná! Jednou (brzy) se sem zase vrátím/odstěhuju a uděláme to celé ještě jednou, znovu a jinak. A bude to úžasné, už teď jsem si tím jistá ♥

You Might Also Like

10 komentářů

  1. Teda co k tomu říct? Je super, že někdy nám život dá to co si nejvíc přejem, i když proto skoro nic neuděláme.

    OdpovědětVymazat
  2. tak to bolo napínavé :)) ale som rada že si šťastná, to človek potrebuje, byť skutočné šťastný a robiť práve to čo cíti že je preňo správne a úžasné :)

    OdpovědětVymazat
  3. Téda, to je něco! Jsem ráda, že jsi s tímhle rozhodnutím spokojená :)) Vítej v Česku <3

    OdpovědětVymazat
  4. Neboj a věř že tě každá situace v životě posunuje dál. Však tímto život nekončí.

    OdpovědětVymazat
  5. Hm, asi bych měla taky letět do Francie(nebo prostě někam) a naučit se nepřemýšlet mozkem a odsunout strach. Sááákra, já bych to tak moc potřebovala.
    Čekala jsem, že tam budeš dělat au-pair tak rok. Tý jo, takováhle doba by se mi taky líbila. Myslíš, že bys mi k tomu mohla něco napsat? Jestli sis to sehnala přes nějakou agenturu, jak moc jsi uměla jazyk, co sis musela platit a tak? Nebo jsi to psala v nějakém článku? Pokud ne, mohla bys takový napsat. O:)
    no a kdyby něco, tady je e-mail: blognazabiti@gmail.com
    Prosím a předem děkuji.:)
    A jinak vítej v ČR. Doufám, že i tady zažiješ nová vzrůša! ♥
    Blog na zabití

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, ano určitě, vydám asi dva, jeden už mám dopsaný, vydám ho příští týden a ten druhý vydám potom :) A děkuji moc :)

      Vymazat
  6. Já vím, že bych ve Francii žít nechtěla, nikdy mě to k ní netáhlo. Ale za to jsem vždycky chtěla zkusit život třeba v Rakousku, na druhou stranu ale vím, že bych tam dlouho nevydržela a vrátila se domů. Protože doma je doma a to doma je jenom jedno. Myslím, že bych ti měla pogratulovatk k tvému zjištění, protože spousta lidí přijde až po moooc dlouhé době na to, jak to tu máme v té naší republice vlastně super. A kolikrát je už pak pozdě. Určitě to pro tebe byla zajímavá životní zkušenost a já věřím, že až se vrátíš do Francie někdy znovu, bude to vše už jenom lepší! :)

    fellienm.com

    OdpovědětVymazat
  7. Hezký článek :) já byla ve Francii jen týden, ale tohle muselo být fajn. Zvlášť, když sis tam zažila i randění, to muselo být kouzelné :) určitě se tam jednou vrátíš :)

    Lady Lennav

    OdpovědětVymazat
  8. Třeba máš alespoň důvod se tam teď podívat zpátky na dovolenou za Francouzem :))
    P.S. - nepřetvářet má být asi nepřetvařovat? :D :)
    www.linheart.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hahahaha, a jo vidíš, děkuju moc :D Moje čeština začíná už pěkně pokulhávat, hned jsem to opravila, díky :D No, uvidíme . . . :)

      Vymazat

Počet zobrazení stránky